konec...

Po měsíci zahálky svého blogu, bych rád opět přispěl pár vzletnými slovy o sobě, o činnostech co jsem dělal a tak vůbec všechno, ale nějak se mi vůbec nechce. Asi protože sou vánoce... Asi i proto že už jen 4 dny a já nemám ani jeden dárek. Nebo to všechno je důsledkem něčeho většího? Zřejmě ano. Kamkoliv se podívám, Vánoce a osoba nemilosrdná k nám všem. Santa Claus. Neměli bysme se bát usámy bin ládina a jeho poskoků, ale právě tohohle starýho červenobílýho tchoře s líbivou politikou nadělování dárků se sobím spřežením a hlavně s tváří a podobou. V tom je jeho moc... Člověk ví jak vypadá, proto se může cpát do reklamy a na billboardy ve spojení s vánocema. A když mě nedávno v kafárně obsluha přivítala v červené čepičce s bílou bambulí, měl sem chuť plakat. Kde je Ježíšek? Proč někdo nevymyslí jeho oficiální podobu a ta by se používala ve všem co by jen smrdělo vánocema? Ocenil jsem, jak onehdá byla v televizi reportáž o bandě lidí, co chodily nějak voblíkaný a protestovali proti santu clausovi. Ale když to srovnám s počtem reportáží o santu clausovi, tak nemaj šanci... Ukazovat reportáže o vánočním běhu new yorkem (všichni samozřejmě s červených kostýmech), o tom co santa dělá když nejsou vánoce a koho a jak prcá když má chuť, ach jo... My si to neuvědomujeme (někdo teda jo), ale ve skutečnosti prcá nás všechny; vojíždí do zadku celej svět a ten se nechává a ještě se mu to líbí a vybízí ať přiráží víc. Je to smutný, strašně, děsim se toho co bude za pár let. Až budu mít dítě, jak mu vysvětlim, že k nám přijde Ježíšek, ale k sousedům přilítne santa claus? Pokud skutečně plní santa claus přání, pak si přeju, aby otočil sáně směrem k domovu a nechal nás na pokoji. Přežily sme dědu mráze, přežijem i santa clause (tak nějak sem to někde slyšel). Doufám, že si Ježíška zachráníme, nebo že on zachrání nás.

S vírou v budoucnost a s přáním šťastných a veselých svátků se v tomto roce loučím, mějte se krásně

A je to tady! Stalo se pár událostí o kterejch bych se tu měl zmínit, některý jste možná postřehli, jiný vám sdělím.

Takže, mám autocad 09, sice anglicky, ale je to čitelný a zvládám to. Ehm, já to zvládám, ale můj kompík si s nic moc nehodlá rozumnět, jako běhá to, ale ne zrovna fantasticky. Rendry sou v tom o 10 tříd lepší než v předchozích verzích, nerozeznáte od fotky... Musim se v tom ještě naučit a možná by to chtělo lepší komp, aby to všechno stíhal, ale sme chudý, takže až budu bohatej tak si to vynahradim a koupim si rendrovací centrálu a budu v tom vytvářet filmy a smrkat budu do bankovek vyšší hodnoty.

Další věc je ta, že začalo sněžit... No, ne že by mi to vadilo, sníh mám rád, ale přišlo to najednou a bez pozvání a představilo se to bleskem a hromobitím. Bum prásk a bylo to tady. Je to fajn věc, ale rozhodně ne pro řidiče a jelikož jsem dnes řídil, tak mi to přidělalo pár vrásek na čele a bolestného tušení kdo se skrývá v autě za mnou a zda to ubrzdí nebo ne. No, přežil jsem to, přežilo to auto, přežil to i Bláža, jeho dívka i jeho nový počítač, s kterym ať si vytře prdel a udusí se slinami při žvatlání o tom jak je dokonalej.

Jinak pořád posiluju, nebál bych se říct, že je to i vidět, jen je to trochu obalený tukem a tak to neni moc vidět. Ne že bych to bral vážně a měl sen stát se kulturistou, ale prostě se pak cejtim líp, že jenom nezevlim a nečumim do televize. Což jsou samožřejmě taky činnosti, ale ne tak produktivní. Bláža mi koupil bandáže, takže se i nebojim bouchnout do pytle, což je taky fajn věc, sice mě od minule bolej klouby, ale to přejde a budu to trénovat, aby to už nikdy nebolelo a pak zbourám celou posilovnu i svět ve své dokonalosti a odvaze jít za lepším zítřkem.

To by možná stačilo, vim že jsem zaspával a nic nepsal, ale přece jenom, neni co psát...



Až se něco stane, dám zas vědět, s pánem bohem.

za devatero horami je nic

Tak jo...

Skončily prázdniny, bohapustě promrhané, leč prázdniny. Joo, je to fajn si odpočinout, jednou za čas, proč ne, ale nemělo by se to přehánět, už sem zlenivěl jak starej nemocnej pes. Neřikám že starej nemocnej pes nemůže bejt čipera, o tom žádná, ale připadám si že stárnu až moc rychle. Posledních pár let byli, to jo, ale byli v mym vývojovym stadiu až moc rychlý, jako bych se vzbudil a řek si, že už sem dospělej. Spoustu věcí si už dokážu zařídit sám, už to neni jenom o "maminko udělej to za mě, páč sem malý pívo". Ne že bych to dělal, ale bylo to automatický a bylo to fajn, ale rád sem se toho zbavil.

Dneska sem si třeba uplně sám došel koupit tkaničky do bot. Ale dopoledne byl vrchol mého osamostatnění a to že jsem si SÁM zajel na technickou prohlídku s autem, což považuju za osobní triumf nevídaného rozsahu, sám se divim že se kvůly tomu nezbořil vesmír, až tak to byla zásadní věc. Ne že by to bylo něco složitýho, ale přece jenom je to krok dál, kupředu. Pán měl sice trochu potíže mi uznat pár vychytávek na autě, ale můj šarm ho zřejmě natolik oslnil, že poslušně nalepil známečku na značku a já jel pryč. Toho auta se ted budu zbavovat, a podle všeho to budu nést velmi těžce. Přece jenom první auto, člověk do něho dal nějakou tu lásku a péči a ted ho pošle dál do světa aby sloužilo někomu jinému. Možná ukápne i nějaká ta slza až bude odjíždět do někam s uplně cizim chlapem, ale co život jde dál. Náhradou mi bude lepší fáro, s kterym mám v plánu taky něco udělat, aby nevypadalo tak jak vypadá, ale to až se sejde pár peněz. Zatim sem chudej.

Doma mě pořád přemlouvaj "měl by sis najít nějakou brigádu". Prachy sou fajn... Ale ta práce, ne že bych byl línej, ale kde vezmou kokota jako sem já? Brácha dělá v KFC, takže pořád abych šel do KFC... Ošklivý holky tam nepracujou, prachy za to sou, sice robota jako za feudalismu, ale přemejšlim o tom. Přece jenom bych se chtěl odprostit od závislosti na kapesném od rodičů, který neni bůhvíjak vysoký. Uvidíme, kdybych se rozhoupal, určitě o tom něco napíšu a nebo taky ne, kdybych se za to styděl.

jen pár fotek...

tu přináším pár fotek ze své zahrádky! Nejde mi nahrát víc a na pyžamko zapomeňte... Musí vám stačit moje maličkost na fotce s drakem, děkuji za pozornost a mějte se famfárově:)

_____________________

Jsou sice prázdniny, ale je churavo a nudno, dnes jsem sice musel uklízet, protože byli rodiče doma a zaveleli něco ve smyslu "podzimní úklid", ale přeci jenom by to chtělo trochu dobrodružství. A utírat prach, který na mém stole odpočíval ve velmi silné vrstvě a držel se zuby nehty desky stolu a nechtěl dolu, přeci jenom má k dobrodružství velmi daleko... Teda ne že by ten prach byl jenom na stole, na stole se nacházela další spousta věcí, které prach rovněž vesele pokrýval. Už dlouho jsem nepřičichl, k něčemu co mělo nálepku dobrodružství, nebo se to aspon za dobrodružství vydávalo, i když kdo ví jestli jsem něco jako dobrodružství někdy prožil, ale doufám že jo. Pojmenovat něco co jsem prožil a bylo to "hustý" dobrodružstvím by znělo dost nadneseně a sebevychvalovačně, takže to razítko mým příhodám by měl dát někdo jiný, ale ty "hustý věci" prožívám bohužel povětšinou sám, ve své hlavě. Teda ne že bych byl hloupej a představoval si jak jsem indiana jones a švihám bičem a mám drsný kecy, ale takový ty malý příběhy, který nikoho neurazej a ani nedonutěj k nějaký mozkový aktivitě. Čim chci říct, že mám sny a hodlám je někdy uskutečnit, teda pokud nebudu chudej, to pak šlo všechno do kelu. Škoda že k většinu snů budu potřebovat prachy; strach, ten nechám doma. Ať tak či onak, jdu se válet s pocitem prázdnin v duši.

A ještě sem jednu fotku poslal do jedný soutěže, tak posuďte sami: http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25&rp=581181&gal=photo

Je to focený na nějakej ten metr a vyříznutý, takže tolik k obhajobě.

Jedu dál a tak dále!

uf, inu... mám to za sebou!!! Možná byhc moh napsat i víc vykřičníků, protože mě to chytlo jako malýho kluka, ale zůstaňme na zemi... Ráno jsem časně vstal, udělal obvyklé věci, sbalil počítač a vyrazil do školy. Ve škole máme volný wifi internet, takže jsem sedl, stáhnul prisonbreak a skouknul to, díl v pohodě, domluvil jsem se s ostatními a pustil se do prvních titulků v mym životě. No, začal sem někdy v 9 a skončil asi tak ve 12, ale různý opravy a tak mi zabrali dalších pár... Chytlo mě to tak že sem svojí část přejel asi o 30 řádků, ale v pohodě, stane se. Sem rád že ty roky co sem se učil anglicky konečně našli nějaký využití, sice ne placený, ale tak nějak mě to hřeje na duši, že dělám něco pro ostatní, sice nepoděkujou, spíš se ozývaj jen ty co kritizujou, ale co, když se z 10tisíc lidí ozve 5 lidí s připomínkou, tak to znamená, že 9995 lidem se to líbilo, což je fajn. A na to že to byly moje první titulky, se mi to docela povedlo, některý dialogy vedený ve slangu byly docela peklo, ale zkušenější udělali korekce a dopadlo to v pohodě (samochvála smrdí, já vim). No, vcelku jsem spokojený a budu se těšit na další díly, aspon už nejsem jen ten vágus co si stáhne díl a čeká netrpělivě na titulky (teda poslední dobou sem to sledoval s anglickejma titulkama)...


A ta anketa je velmi neobjektivní, protože v ní hlasujou jenom lidi jako bláža, kterej je největší kretén pod sluncem, takže se po něm neopičte, je to ubohý, díky

Víkend a jiná rádoby zamyšlení

Tak zase končí víkend... Stejný jako ten předchozí i předcházející, konstatní živoření za účelem jít zase v pondělí do školy. Děsim se toho, co bude až nebude škola, až mě vykopnou a řeknou něco jako že mám táhnout ke všem čertům a neukazovat se. Bylo by to od nich sprosté, jelikož sem na týhle škole už 6 rokem a tak trochu mě už znaj, takže doufám že nic podobnýho neudělaj, ale co kdyby. Vysměju se jim... Co bude až mi skončí tahle životní etapa, učení (teda ne že bych se učil, ale oni si myslej že mě učej), a takový ty další věci spojený se školou? Ještě tak před 2-3 rokama sem si řikal jak to bude super, budu pracovat, vydělávat peníze a budu se mít fajn, ale postupem času mi docházelo že tohle vlastně ještě vůbec nechci, že sem mladej, chci si občas ráno vstát a říct si že na to dneska seru a budu spát až do oběda! Je to sice možná trochu hloupý, bydlet v mym a určitě i pozdějšim věku s rodičema, ale mám pocit že mi to zatim vyhovuje, střecha nad hlavou, jídlo, voda, elektřina a ještě za to dostávat zaplaceno *).
Víc peněz by bylo rozhodně fajn, ale určitě to neni tim že sem línej, spíš sem zpohodlněl, ne že bych byl vágus, ale tenhle režim mi vyhovuje a kdyby nastala situace že bych musel za prací at už do dolů nebo navrhovat interiéry **) tak myslim že mi rodiče dali dobrou průpravu do života a připravily mě na lecjaké překážky které bych měl s možnými obtížemi nakonec úspěšně zdolat.
Touto větou poruším mou nenávist k větám kterým lidi řikaj motto, i když ono to možná ani tak motto neni, spíš zásada pochycená od rodičů: "Líná huba holé neštěstí".

I když možná ten víkend promarněnej uplně nebyl, v pátek jsem byl plkat u piva se svým objektem partnerské lásky (ba ne, my si na teplouše jenom hrajem, ale kdyby měl pipinku tak bych ho bral), přes sobotní dopoledne jsem dospával večer a odpoledne se byl učit v ouvoze sebeobraně, rovněž s blážou. Jenom ten dnešek stojí tak trochu za hovno. Pendlování mezi icq, televizí a Mafií... Takovýhle dny jako je ten dnešní nesnášim, člověk se vzbudí s nějakejma plánama který by moh udělat, ale postupem času si řiká že na ně sere že to udělá jindy, možná sem na tomhle světě jenom já kdo to takhle dělá a moc bych si to užíval, protože bych byl aspon v něčem jedinečnej. Bohužel jedinečnost se v dnešní společnosti posunula uplně jinym směrem, možná tim horšim, ale to nedokážu posoudit protože žiju jenom v týhle době a o těch předešlejch vim jenom z televize a z časopisů. Pokud jsou 50 cent a Leoš Mareš jedineční a jiní jim podobní jako Agáta Hanychová, tak pánbůh s námi... A nabodat hlavy na kůly těm, co tohle žerou (já vim že ste ještě mladý a berete tohle uplně jinak, ale trocha zamyšlení by neuškodila, pak by ste se totiž poblily a v záchvatu zoufalství strhali plákaty sladkejch kluků ze stěny a znovu se poblily).


Tím končí naše komédie, zlo prohrává a dobro žije!

*) kapesný
**)to mě ted učej moudří staří pánové z naší školy




P.S.: časem přijdou i ty fotky, nebojte (nebo možná i bojte)

jen pár blábolů, nic zásadního

sedim, do blba hledim...
Tak to byl vtip na začátek, ted z jiného těsta. I když možná se mi to stává docela často, sedim, všechno se mi honí hlavou, nedává to smysl... Teda určitě dává, ale nějak to neumim uchopit za ten správnej konec a slepit, aby to ten smysl dávalo. A chci vůbec aby to dávalo smysl? Občas je to i fajn, nic nevědět... Ale proč se teda lidi honěj za tim, aby věděli všechno? Teda až na ty ňoumy co ani nevěděj, že se dá za něčim honit. Třeba jsem taky ten ňouma... Ne, určitě mám nějakej cíl, jenom ho pořád hledám, abych pak moh říct něco jako "tak tohle sem nečekal". Jeden cíl mám celkem jistej, smrt, plánuju se zabít v autě, možná celkem brzo, pokud mi rodiče přiklepnou oktávku která je k prodeji (kdybyste chtěli koupit, tak se ozvěte, ale budu rád když mi zůstane) a je to setsakramentsky rychlý auto a moc ho chci. Nejsem vyznavačem adrenalinových sportů (ne že bych byl srab) , ale ten adrenalin když se zrychluje na úzký silnici , stromy a značky okolo se začínaj víc a víc rozmazávat, húúúú, chci víííc! A než mě začnete proklínat a nadávat mi, tak bych rád připoměl že toto uspokojení si vychutnávám jenom když nemám koho ohrozit, kromě sebe.

A teď to jiný těsto... No, i když, nic víc mě nenapadá, moh bych tu nadávat, sesílat hromy a až pak blesky aby to bylo ještě démoničtější a vy by ste pak chtěli volat linku důvěry ale i tam by vás poslali k šípku a vysmáli by se vám a práskli s telefonem, ale to všechno rozhodně nechci, teda i když možná trochu jo, ne že si to některý lidi nezasloužej, ale ty tohle nečtou, ne že by nechtěli, ale já to nechci...

Spěte sladce a nekoukejte se pod postel, protože....

nový začátek

Musim se k něčemu přiznat, bez bolesti... Baví mě focení! Tak, teď to všichni víte. Ne že bych se tu chtěl nějak obnažovat, o to mi nejde, jen se mi líbí sem něco psát, protože to stejně nikdo nečte:D Fotil jsem zatim těma šmejdskejma digitálama, ok, na běžný focení paráda, ale chtěli sme v rodině postoupit o stupeň nahoru, tak maminka rozbila prasátko a šlo se nakupovat. Bylo to velký prasátko, takže sme vybrali digitální zrcadlovku, žádnej luxus, ale taky žádný vořezávátko. Fotí tak skvěle, že sem se z prvních fotek málem posadil na prdel, teda na tý už sem seděl, ale chápete... Zatim máme jenom standartní objektiv 18-70, ale až bude další prasátko naplněno aspon z části, tak koupíme 70-300, už se těšim jak malý děcko. Chytlo mě to a časem sem určitě nějaký fotky nahodim, aby ste mohli dělat "Oooooo" a ještě možná "Hmmmm" a pochválit mě v komentářích a výhrady si nechat pro sebe, ne že bych byl dokonalej, ale znáte to...

21.10. budu mít premiéru... Sem trochu nervozní, přece jenom je to i odpovědnost, ale nejsem žádná malá holka, takže to zvládnu s elegancí sobě vlastní. Inu pár lidí nebude mít čas na překlad prisonbreaku a hledaj náhradu, tak proč to nezkusit? Anglicky umim a co neumim, umí slovník, chtěl sem to zkusit už dřív, ale fungovalo jim to, tak sem neměl možnost. Uvidíme, zní to zajímavě... A pokud to někdo nesleduje a opovrhuje tim, tak ať drží hubu (tim myslim tebe blážo)

Pomůže nám?

Dneska k nám přišli jehovisti. Každý ráno stojej v metru s časopisem, ale stejně choděj i po barácích. Zaujalo mě, jak se mě snažily naverbovat. Slušně se představily (joo, slušný to voni sou): "Dobrý den, zde je pan Fišer a pan Práchal (nebo tak nějak), rádi bychom vám nabídly výhodisko v této době finanční krize...". Finanční krize? To ve mě vyvolalo pocit o tom že ti milý pánové jsou finanční poradci a já sem mladej a chudej, takže mi sou k ničemu, tak sem je s díky vyháněl. "Víte, v Bibli jsou odpovědi na všechno...". Aha!!! Kluci jedni ušatý!!! Slušně sem je poslal k dalšímu zvonku. Ale počkat, hospodářská krize, Bible... Co to s tim má společnýho? Pokud na to maj odpověď, tak proč tomu nepředešli? Nee, neumim se nad tim pořádně zamyslet a něco z toho vyvodit, něco chytrýho co by posunulo svět zase o kousek dál... Sem ten člověk, kterej věří že něco víc než my musí existovat, ale nevěřim že si to to "něco" ventiluje skrz knížku nebo že když nebudem chodit do budovy určený k jejímu uctívání tak skončíme v něčem jako peklo. Nee, já vlastně nevěřim, já spíš doufám, bojim se smrti...

Co bude pak? Tma? Ráj? Mělo by mě to vlastně zajímat, když pak třeba nic nebude a nebudu si moct uvědomit a přemejšlet o tom že skončilo to co bylo a že nic neni nebo je a nebo neni rozdíl v tom co bylo a co je ted? Proč mě děsí už jenom to slovo? Smrt... Dyt tomu někdo moh dát i název Život. Co když teprve potom začne ta pravá show a my se tu jen plácáme aby sme se tam dostali a začli Žít? A co když ne... Nemám dostatečný informace, ale už jenom ten život, to že dejcháme, chodíme, myslíme... Proč nemyslí uhlí? Je z atomů jako my, kdyby to všechno mělo jinak uspořádaný, bude taky myslet? Co nám dalo tu možnost myslet a takový ty věci? Bůh? Nemusí to mít název, ale něco to podle mě je. Nebo nás tu vysadily malý tvorové s velkejma pupkama před miliardama let a ted visej hlavou dolů a koukaj na frjnafoaf (přece se to nebude taky jmenovat televize, to by bylo hloupé) a smějou se jak žijem a ničíme se.

Ted běží na HBO kanadskej dokument, nevim název... Je to o těch asistovanejch sebevraždách ve švýcarsku, kdy vážně nemocný lidi už nechtěj takhle pokračovat a někdo jim pomůže. Dost mě to vzalo... Koukám se na to pokaždý když to opakujou... Jo, asi sem citlivej, když sem to poprvý viděl, tak sem na konci brečel. Ten chlap to měl v hlavě v nejlepším pořádku, jen jeho tělesná schránka selhávala. Proč sou lidi proti tomu, aby se nevyléčitelně nemocný mohli zbavit utrpení? Když lékaři zachráněj novorozeně, který by bez jejich pomoci umřelo, tak tim porušily boží záměr, ale je to vlastně v pořádku, ale když chtěj pomoct člověku kterej trpí a pomůžou mu umřít, tak je to taky proti božímu záměru a taky že za to ten lékař skončí v pekle, nebo ho rovnou upálíme jako zastarejch časů? Nejsem obeznámen s Biblí a křestanstvím, jen z televize či knih, takže my zasvěcení můžou snadno oponovat (což nedělejte, protože mě to nezajímá). A pokud jste v "křesťanské mláděži" či jiné sektě, jděte se modlit, protože jinak skončíte ve stejnym pekle jako já a to bude ještě o patro níž než oficiální peklo a tam se teprve budou dít věci...

Nemoc nebo ne moc?

Sem nemocnej... Ne že by něco novýho, zdravej sem jenom minimálně, ale tohle bylo divný. Asi každej měl někdy zimnici, ne? Tahle byla divná, protože sem neměl teplotu, teda aspon přes den ne. Připadal sem si že umřu, že něco ve mě praskne a najdou mě až... snad mě najdou. Celou noc sem měl sen, nebo něco co se tvářilo jako sen, ale byl sem vzhůru, což mě vyvedlo z míry. Vlastně se to možná všechno stalo, ale já o tom nevim. O filmech se mi nezdá, ale tenhle "sen" byl inspirovanej filmem Saw; dům, pár lidí, mezi nima něco jako já, všichni umřem. Bylo to jako na horský dráze z který máte pocit že už nikdy neslezete. Už si nepamatuju co se všechno dělo. Asi sem umřel nebo konečně usnul, rozhodně sem se ráno vzbudil a naobědval se. Co z tohohle všeho plyne? Určitě budu zase brzo nemocnej, páč zima je sviňa a já chci zimnici, chci jí zase, cejtil sem z ní každej kousek sebe (fuj, to zní úchylně), ne že bych se obdivoval nebo miloval, ale připomělo mi to že sem, že existuju, teda pokud to nebyl sen.

Začátek konce?

Doba kdy mít blog je nutnost?

Neni na to v mym věku moc pozdě začínat s něčim takovymhle? Ne, určitě ne, když může mít blog i kdejaká stará bába (jo, chci se vás dotknout, sem mladej a vy ste starý). Sem moc zlej? Navenek ne, a to mě právě sere proto tohle bude něco jako kde budu ten zlej, možná i hodnej, vylejvat si květák... Je snad blog i pro normální lidi? Pokud jo, co sem ty normální lidi píšou? Že venčily pejska a málem šláply do hovínka a bylo to hrozný? Pokud ste "normální" a takový věci píšete tak pardon pardon... A že tohle všechno nedává smysl? A to je teprve začátek...