Pomůže nám?

Dneska k nám přišli jehovisti. Každý ráno stojej v metru s časopisem, ale stejně choděj i po barácích. Zaujalo mě, jak se mě snažily naverbovat. Slušně se představily (joo, slušný to voni sou): "Dobrý den, zde je pan Fišer a pan Práchal (nebo tak nějak), rádi bychom vám nabídly výhodisko v této době finanční krize...". Finanční krize? To ve mě vyvolalo pocit o tom že ti milý pánové jsou finanční poradci a já sem mladej a chudej, takže mi sou k ničemu, tak sem je s díky vyháněl. "Víte, v Bibli jsou odpovědi na všechno...". Aha!!! Kluci jedni ušatý!!! Slušně sem je poslal k dalšímu zvonku. Ale počkat, hospodářská krize, Bible... Co to s tim má společnýho? Pokud na to maj odpověď, tak proč tomu nepředešli? Nee, neumim se nad tim pořádně zamyslet a něco z toho vyvodit, něco chytrýho co by posunulo svět zase o kousek dál... Sem ten člověk, kterej věří že něco víc než my musí existovat, ale nevěřim že si to to "něco" ventiluje skrz knížku nebo že když nebudem chodit do budovy určený k jejímu uctívání tak skončíme v něčem jako peklo. Nee, já vlastně nevěřim, já spíš doufám, bojim se smrti...

Co bude pak? Tma? Ráj? Mělo by mě to vlastně zajímat, když pak třeba nic nebude a nebudu si moct uvědomit a přemejšlet o tom že skončilo to co bylo a že nic neni nebo je a nebo neni rozdíl v tom co bylo a co je ted? Proč mě děsí už jenom to slovo? Smrt... Dyt tomu někdo moh dát i název Život. Co když teprve potom začne ta pravá show a my se tu jen plácáme aby sme se tam dostali a začli Žít? A co když ne... Nemám dostatečný informace, ale už jenom ten život, to že dejcháme, chodíme, myslíme... Proč nemyslí uhlí? Je z atomů jako my, kdyby to všechno mělo jinak uspořádaný, bude taky myslet? Co nám dalo tu možnost myslet a takový ty věci? Bůh? Nemusí to mít název, ale něco to podle mě je. Nebo nás tu vysadily malý tvorové s velkejma pupkama před miliardama let a ted visej hlavou dolů a koukaj na frjnafoaf (přece se to nebude taky jmenovat televize, to by bylo hloupé) a smějou se jak žijem a ničíme se.

Ted běží na HBO kanadskej dokument, nevim název... Je to o těch asistovanejch sebevraždách ve švýcarsku, kdy vážně nemocný lidi už nechtěj takhle pokračovat a někdo jim pomůže. Dost mě to vzalo... Koukám se na to pokaždý když to opakujou... Jo, asi sem citlivej, když sem to poprvý viděl, tak sem na konci brečel. Ten chlap to měl v hlavě v nejlepším pořádku, jen jeho tělesná schránka selhávala. Proč sou lidi proti tomu, aby se nevyléčitelně nemocný mohli zbavit utrpení? Když lékaři zachráněj novorozeně, který by bez jejich pomoci umřelo, tak tim porušily boží záměr, ale je to vlastně v pořádku, ale když chtěj pomoct člověku kterej trpí a pomůžou mu umřít, tak je to taky proti božímu záměru a taky že za to ten lékař skončí v pekle, nebo ho rovnou upálíme jako zastarejch časů? Nejsem obeznámen s Biblí a křestanstvím, jen z televize či knih, takže my zasvěcení můžou snadno oponovat (což nedělejte, protože mě to nezajímá). A pokud jste v "křesťanské mláděži" či jiné sektě, jděte se modlit, protože jinak skončíte ve stejnym pekle jako já a to bude ještě o patro níž než oficiální peklo a tam se teprve budou dít věci...

Nemoc nebo ne moc?

Sem nemocnej... Ne že by něco novýho, zdravej sem jenom minimálně, ale tohle bylo divný. Asi každej měl někdy zimnici, ne? Tahle byla divná, protože sem neměl teplotu, teda aspon přes den ne. Připadal sem si že umřu, že něco ve mě praskne a najdou mě až... snad mě najdou. Celou noc sem měl sen, nebo něco co se tvářilo jako sen, ale byl sem vzhůru, což mě vyvedlo z míry. Vlastně se to možná všechno stalo, ale já o tom nevim. O filmech se mi nezdá, ale tenhle "sen" byl inspirovanej filmem Saw; dům, pár lidí, mezi nima něco jako já, všichni umřem. Bylo to jako na horský dráze z který máte pocit že už nikdy neslezete. Už si nepamatuju co se všechno dělo. Asi sem umřel nebo konečně usnul, rozhodně sem se ráno vzbudil a naobědval se. Co z tohohle všeho plyne? Určitě budu zase brzo nemocnej, páč zima je sviňa a já chci zimnici, chci jí zase, cejtil sem z ní každej kousek sebe (fuj, to zní úchylně), ne že bych se obdivoval nebo miloval, ale připomělo mi to že sem, že existuju, teda pokud to nebyl sen.

Začátek konce?

Doba kdy mít blog je nutnost?

Neni na to v mym věku moc pozdě začínat s něčim takovymhle? Ne, určitě ne, když může mít blog i kdejaká stará bába (jo, chci se vás dotknout, sem mladej a vy ste starý). Sem moc zlej? Navenek ne, a to mě právě sere proto tohle bude něco jako kde budu ten zlej, možná i hodnej, vylejvat si květák... Je snad blog i pro normální lidi? Pokud jo, co sem ty normální lidi píšou? Že venčily pejska a málem šláply do hovínka a bylo to hrozný? Pokud ste "normální" a takový věci píšete tak pardon pardon... A že tohle všechno nedává smysl? A to je teprve začátek...