Může se člověk dotýkat sám sebe? Co je to dotyk? Dotýkáme se jenom rukama nebo se můžem dotknout i jinejma částma těla? Jak se můžu dotknout sám sebe, když se sebe dotýkám neustále? Nejde to nazvat dotykem, nikdo nemůže říct že se dotknul sám sebe, protože se sami sebe dotýkáme pořád... Dotknout se můžeme jenom někoho (něčeho) jinýho než jsme my sami, potom to můžeme nazvat dotykem.
Někdy člověk ráno vstane a tuší, že něco bude blbě, že by měl radši zase lehnout a celej ten zkurvenej den prospat... Blbý je, že mám tyhle dny teď nějak často, vlastně každej všední den. To co se děje po vstávání je fajn, proti tomu nic nemám, mám rád každý nový ráno. Ale pak musim jít do školy... Do tej malinkej třídy, ve kterej se odehrává všechno co zkracuje člověku život. Vlastně každý zmáčknutí kliky od dveří tý malinký třídy, je jako vzít si malou dávku něčeho hodně vošklivýho nebo si pletací jehlicí rejpnout nosem až do mozku, vyjde to nastejno... Kurví mi to celej den, celej tejden, celej rok, celej život. Už jen pohled na ostatní spolužáky (zejména na jednoho a ne, netýká se to Bláži, toho mám rád, většinou) ve mě vyvolá úzkost z toho co se zase bude dít a kolika hektolitry nervozity, zoufalství a beznaděje zase tu třídu naplněj. Jít pracovat... Řešení který mě může zachránit nebo poslat do kytek...
Beznaděj... (Bez naděje? Beznadějný?) Je to o tom mít nějakou naději a jít za ní i když víme že to nemá smysl, nebo mít nějakou naději a vzdát se jí, protože víme že to nemá smysl?
sobota 16. května 2009
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
